Hlavní strana 
 Co jsou přírodní parky? 
 Legislativa 
 Historie 
 Tiskoviny 
 Odkazy 
 O autorech 
    
 PŘÍRODNÍ PARKY: 
  Říčanka  
  Botič - Milíčov  
  Radotínsko - Chuchelský háj  
  Šárka - Lysolaje  
  Draháň - Troja  
  Hostivař - Záběhlice  
  Rokytka  
  Modřanská rokle - Cholupice  
  Košíře - Motol 
  Klánovice - Čihadla  
  Prokopské a Dalejské údolí  
Tyto stránky vznikly
díky podpoře
hl. města Prahy
20 let přírodních parků v Praze
Pár osobních vzpomínek kdy, kde a za jakých okolností vznikaly přírodní parky (oblasti klidu) v hlavním městě.

Léto 1974. Přesně do taktu rozjeté normalizační mašiny zapadá připojení třiceti, do té doby samostatných, obcí k hlavnímu městu. Bez diskusí, ze dne na den, striktním příkazem shora. Autor těchto řádků, do hloubi duše znechucený tím, že se stal přes noc proti své vůli z "dubečáka" pražákem, se rozhlíží co dál. Tuší, proč si velkoměsto sáhlo po tomto dosud neporušeném území, a protože je mladý a plný elánu, nechce se smířit s tím, co se bude v krajině dál dít. Shání známosti, kontakty. Od ing. Reše na Pražském středisku dostává radu: na Praze 10 (Dubeč se stala součástí tohoto městského obvodu) je činný velmi schopný Aktiv ochrany přírody, vedený Mirkem Pavláskem. Během půl roku nachází v této společnosti všechno, co hledal. Kamarády, které trápí totéž co jeho, kteří dovedou naslouchat a jednat. Odborníky, kteří mu otevírají cestu do oboru s názvem "ochrana přírody".

Aktivy státní ochrany přírody byly seskupení dobrovolníků, které předpokládal tehdy platný zákon o ochraně přírody. Aktivy byly zřizovány při obvodních (okresních) národních výborech. Tvořili je členové - zpravodajové - vedení konzervátorem (všechny funkce byly neplacené!). Sešla-li se skupina schopných, zapálených lidí - což se na Praze 10 stalo - dokázala velmi výrazně ovlivnit ochranářské dění na obvodě, aniž by byla nucena se příliš politicky "omočit". Po založení 4. ZO ČSOP, která byla s Aktivem personálně propojena, řadu kroků (především v oblasti propagace) podnikala právě ona. Počátkem 90. let se Aktiv do 4. ZO transformoval zcela. Členové Aktivu velmi brzo zjistili - a posléze i odborně zdokumentovali - jaké přírodní klenoty se po připojení obcí ocitly v okruhu jejich zájmu a působnosti: Pitkovická stráň, obora Uhřiněves, Litožnice, Rohožník... Začala intenzivní práce (trvající dodnes) na záchraně např. Pitkovické stráně, která v té době beznadějně zarůstala trnovníkem. Souběžně s tím bylo velmi brzy jasné, že ochrana nejcennějších úseků této příměstské krajiny - většinou koridorů okolo potoků - nutně potřebuje nějakou oporu v legislativě. Po několika měsících příprav a tápání (první písemný námět z června 1976 mluví ještě o "ochranných krajinných pásmech") bylo již vše jasné! Aktiv se pokusí pro tato území využít (poprvé v Praze a v městském celku vůbec) tehdy novou formu ochrany větších krajinných celků - formu "oblastí klidu".

Oblasti klidu vznikaly po Čechách od poloviny sedmdesátých let podle metodiky zpracované Ministerstvem kultury v roce1973. Oblasti klidu byly chápány jako mezistupeň s výrazně rekreačním využitím mezi krajinou chráněnou a krajinou nechráněnou.
Dalších osm let mezi vznikem myšlenky a vyhlášením prvních oblastí klidu v roce 1984 nelze podrobně popsat bez značného nároku na prostor. Šlo v Praze o něco úplně nového. Bylo nutné přesvědčit především představitele obvodu Prahy 10 a neméně i úředníky, pro které to vše byla pochopitelně práce navíc. Dosti kuriózní byla jednání na Místních národních výborech. Bylo nutné rozptýlit obavy myslivců, zemědělců, lesníků a překonat i jisté politické bariéry. Velmi slušná odbornost Aktivu umožnila shromáždit dostatek přesvědčivých argumentů, takže z většiny, někdy komplikovaných, jednání jsme vycházeli vítězně.

Zmínky o oblastech klidu se dařilo pomalu vpašovávat do oficiálních dokumentů Prahy 10. Velkým průlomem bylo schválení materiálu, který Aktiv připravil, v radě ONV Prahy 10 v listopadu 1978, kde zřízení oblastí klidu Říčanka a Botič - Milíčov bylo již výslovně odsouhlaseno. Tím momentem se aktivita přesunula z obvodu na město a začalo vše do jisté míry nanovo. Nové přesvědčování, vysvětlování a blýskání klik. Důkazem o složitosti postupu je fakt, že mezi tímto okamžikem a vyhlášením prvních oblastí klidu uplynulo ještě šest let. Největší problémy byly s právníky, kteří si nedokázali poradit s textem vyhlášky, která tenkrát existovala, tuším, v pěti variantách. Nicméně o tom, že se myšlenka ujala, již nemohlo být pochyb.
Objevovaly se články v denním i odborném tisku, o oblastech klidu v Praze se mluvilo na různých konferencích atd atd ... V materiálu s názvem "Koncepce státní ochrany přírody na obvodě Prahy 10 do roku 1990", který byl schválen Radou ONV Prahy 10 roku.1981 a který je mimochodem dílem, za které se nemusíme stydět ani dnes, se objevuje ucelená představa o existenci oblastí klidu na obvodě jako specifické formy ochrany příměstské krajiny již s "plnou parádou". "Zlatým" dnem v této cause byl 28. červen 1984. Ten den schválilo Plenární zasedání Národního výboru hl.m.Prahy první dvě oblasti klidu - Říčanku a Botič - Milíčov - a Československá televize odvysílala večer ve zprávách působivý vstup o oblastech klidu a jejich poslání.
Všichni jsme měli blažený pocit vítězství. (O tom, jak vyhlášení těchto oblastí klidu předběhlo svou dobu, svědčí i skutečnost, že následných pět oblastí klidu v Praze bylo vyhlášeno až za dalších dlouhých šest let - již v nových časech - v listopadu 1990.)

Postupně se prosazovala myšlenka na síť oblastí klidu v celém hlavním městě. První vlaštovkou byla již zmínka v celopražské koncepci z roku 1979 a hlavním dokumentem, který celý tento proces rozjel, byl tzv. Soubor realizačních úkolů a opatření ke zlepšení životního prostředí v Praze z prosince 1984. 4.základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Praze 10 dostala příští rok od tehdejšího Útvaru hlavního architekta zakázku na zpracování návrhu celopražské sítě oblastí klidu. Za pomoci předních odborníků (dr. Strejček, dr. Ložek a další) se tohoto úkolu se ctí zhostila. Vytipovala další oblasti klidu v celé ploše hlavního města - na celkový počet deset. Návrh měl mapovou a textovou část a obsahoval m.j. i odborné zdůvodnění hranic i podrobné připomínky k budoucímu režimu. O kvalitě tohoto dokumentu svědčí skutečnost, že dnešní síť přírodních parků v hlavním městě co do počtu a plochy je téměř totožná s tehdy navrženou koncepcí.

A tak se dostáváme k poslední kapitole tohoto vzpomínání. Zákon 114/92 Sb. zavedl kategorii "přírodních parků" jako jednu z oficiálních forem ochrany krajiny a převedl do této kategorie i všechny dosud vyhlášené "oblasti klidu".
A to je konec!
Konec otevřený, protože nedávné projednávání územního plánu Prahy a dnešní kolotoč okolo změn tohoto "závazného" dokumentu zcela nepokrytě odhalilo tu obrovskou horu nepochopení, která pražské přírodní parky stále zavaluje.
Takže vlastně začátek ?!

Josef Moravec
obvodní konzervátor státní ochrany přírody v.v.

Převzato z časopisu Krása našeho domova - podzim 2004
 ·  copyright © 2005 Jan Chvátal  ·  chvataljan@seznam.cz  ·