Zákon č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, § 12, bod 3: K ochraně krajinného rázu s významným soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněný podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.

Hodně zjednodušeně řečeno, přírodní parky jsou, podobně jako významné krajinné prvky, jakýmsi mezistupněm mezi zvláště chráněnými územími (přírodní památky, rezervace, chráněné krajinné oblasti, národní parky) a obecnou ochranou krajiny, vztahující se na celé území republiky. Jde o oblasti, které ve smyslu zákona nejsou považována za zvláště chráněná území, přesto v nich na rozdíl od jejich okolí platí přísnější pravidla a některá zvláštní omezení.

Jejich charakter i rozloha jsou v celorepublikovém měřítku velice různorodé - od jednotlivých lesíků či údolí veskrze rekreačního charakteru o výměře několik málo hektarů, až po desítky kilometrů čtverečních velké přírodní parky zahrnující celá pohoří a nahrazující zde více méně CHKO. Pražské přírodní parky patří k těm menším.

Přírodní parky začaly v české republice vznikat v 70. letech 20. století - tehdy se jim říkalo oblasti klidu.